Zasrané proroctví

Jeho Veličenstvo je opilec a sukničkář. Nově jmenovaný regent je psychopat, církev je v rozkladu, každý druhý je zrádce a všichni chtějí ten zatracený meč Stínolam, případně Křídla věčnosti, které ho mají zastavit. A do toho všeho to zasrané proroctví a nalité dítě. Brutálně humorná politická fantasy ve které umírají hlavní postavy jako na běžícím pásu a náhrobky mají zvláštní nápisy. Doporučeno pro čtenáře, kteří mají rádi, když se jim s knížkou v ruce posere život tím nejlepším způsobem

Proč jsem knihu napsal

Tak k napsání téhle knihy mě vedlo víc věcí. Začal mi chybět žánr fantasy, od Aforkalypsy jsem nic takového nepsal. A pak taky geopolitická situace.

Hláška z knihy

„Jsi na svůj věk velice chytrý.“ „Ano, tuhle větu slýchávám často. Ale jen málokdy mám příležitost ten kompliment vrátit.“

— Scarbul a Patrick

Krátká ukázka

„Ty… Zapomněl jsem tvé jméno,“ luskl prsty na strážného, jako by to mělo vyjasnit jeho zmatené myšlenky. „Nestojí za zapamatování, můj pane. Jsem nikdo,“ odpověděl voják s pokorným skloněním hlavy. „To zcela určitě. Ale přesto mi ho zopakuj,“ trval na svém král a jeho hlas zněl podrážděně. „To nepůjde, pane,“ odvětil voják s klidným výrazem. Královy oči se zúžily. „A na to bych se podíval,“ řekl Arathon a jeho hlas byl teď naplněn hrozbou. „Tak ty mi odmítáš říct, jak se jmenuješ?“ „Ne, pane. To bych si nedovolil. Jen to nemohu opakovat,“ vysvětlil strážný. „Aha. A jaký pro to máš důvod, co, ty rebele drzý?“ zeptal se král. Jeho podráždění vzrůstalo. „Protože jsem ti, můj pane, své jméno ještě nikdy neřekl,“ odpověděl voják s nádechem ironie, který ale král přešel bez povšimnutí. Arathon si uvědomil absurdnost celé situace. „Jo. Takže ty jsi tenhle typ člověka. Fajn. Dobře. Tak se mi tedy představ, vojáku.“ Strážný se postavil do pozoru, zasalutoval a s vážností vyslovil své jméno: „Leofil Spytizrad Burlington III.“ Král se na něj chvíli díval s nevěřícným výrazem, než propukl v drsný smích. „To si ale děláš prdel, ty vole. Takhle se přece nikdo nejmenuje.“ „Ale ano,“ opáčil Leofil a zvážněl. „Můj otec a také můj děd,“ odpověděl Leofil s klidem. „Výborně, tradiční rodina. A co tvůj syn?“ zeptal se král, stále se bavící nad neuvěřitelným jménem. „Ten se jmenuje Adam,“ odpověděl voják. Král se na něj podíval překvapeně. „Vážně? A jak je to možné?“ dobíral si strážného Arathon. „Protože já, navzdory veškeré historii svých předků, jsem úplně normální,“ odpověděl Leofil s lehkým úsměvem.