O autorovi

Jakub Bouda je český spisovatel, který se celý život snaží vyhnout jednoduchým řešením, klidnému tónu a větě „to by mohlo někoho urazit". Píše knihy napříč žánry, protože se odmítá chovat slušně i literárně. Humoristická fantasy, detektivky, thrillery – pokud to má příběh, tempo a šanci někoho lehce znervóznět, jde do toho.

Na kontě má přes dvacet knih, několik sérií a stabilní základnu čtenářů, kteří už pochopili, že k Boudovi se nechodí odpočívat, ale bavit, přemýšlet a občas si říct: „Tohle tam fakt napsal?" Ano. Napsal. A klidně to udělá znovu.

Je autorem série Aforkalypsa, detektivních románů s inspektorem Šindlerem i samostatných titulů, které spojuje svižný styl, černý humor a nulová snaha být univerzálně oblíbený. Začínal jako fejetonista, protože krátký text je ideální formát pro rýpání, a u psaní zůstal, protože se ukázalo, že i delší formát jde použít ke stejnému účelu.

Hudba: když už slova nestačí

Protože některé věci se píšou špatně, ale křičí se výborně, je Jakub Bouda také zpěvák a textař. Působil v punkové kapele Topunky, kde bylo cílem dělat hluk, mít názor a nenechat nikoho v klidu. Texty byly ostré, ironické a místy nepříjemně trefné – přesně tak, jak to má punk dělat.

Je spojen i s projektem Rum & Spol., který pokračuje v tradici hudby, jež si na nic nehraje a už vůbec se nikoho nesnaží uklidnit. Hudba je pro něj další způsob vyprávění příběhů – jen s menším počtem slov a větším rizikem, že se ozve soused.

Autor v přirozeném prostředí

Když zrovna nepíše nebo nehlučí, jezdí na motorce, protože čím méně plechu kolem těla, tím víc svobody. Má pilotní průkaz, takže útěk před realitou bere doslova. Chová francouzského buldočka, tvora, který popírá zákony aerodynamiky i autority. Věnuje se bojovým sportům, aby si připomněl, že některé problémy se řeší přímo. A je filmový nadšenec, což znamená, že filmy sleduje pozorně, hodnotí přísně a odpouští málokdy.

Jakub Bouda píše, protože nechce mlčet.
A protože kdyby to nenapsal on, mohl by to napsat někdo hůř.

Jakub Bouda jako komparzista při natáčení filmu Henri IV.

Jak jsem bojoval v řadách Jindřicha IV.

Moje zkušenost z natáčení historického velkofilmu

Vždycky mě fascinovalo, jak vznikají ty epické, historické filmy, které vidíme v kině. Když se proto naskytla příležitost zúčastnit se natáčení velkofilmu „Henri IV.“ jako komparsista, neváhal jsem ani vteřinu. A byla to jízda!

Film vypráví dramatický životní příběh francouzského krále Jindřicha IV., jeho cestu na trůn, složité vztahy a neustálé boje. Režie se ujal Jo Baier a jde o koprodukční snímek, na kterém se podílelo i Česko.

A proč o tom píšu? Protože jsem se mohl na vlastní kůži přesvědčit, kolik práce a detailů se skrývá za každým záběrem. Kostýmy byly neuvěřitelné, zbraně realistické a atmosféra na place byla naprosto pohlcující. Člověk se v mžiku přenesl do 16. století.

A třešnička na dortu? Dostal jsem se i na fotku! Pokud byste mě hledali, jsem úplně vpravo – sice trochu pomlácený (viz krev na obličeji), ale zato hrdě stojící s kopím. Byla to nezapomenutelná zkušenost a skvělý pohled do zákulisí filmového světa. Rozhodně doporučuji film zhlédnout, už jen kvůli těm epickým bitvám, které jsme (i s mým krvavým přispěním) pomáhali oživit.

Jak jsme s Bizony ovládli šipkařskou ligu

Vzpomínka na jednu z nejlepších sezón u terče. Když do něčeho jdeme, tak naplno, a s týmem Bizoni Most se nám podařilo ovládnout šipkařskou ligu 3A Severní.

Cesta k titulu vyvrcholila v květnu ve dvoufázovém finále proti týmu ZOO Lahošť:

První finále: Doma jsme předvedli naprostou dominanci a soupeře rozdrtili 11:1.
Odvetný zápas: V Lahošti už stačilo pohlídat si náskok. Odvetu jsme v klidu zvládli 7:5 a oslavy mohly vypuknout.

Titul mistrů ligy znamenal nejen pohár, diplom a finanční odměnu, ale především přímý postup do 2. ligy. Pořádná týmová práce, přesná ruka a pevné nervy u zavírání!